Když jíme cukr, uvolňuje se nám ze slinivky břišní hormon inzulin, který ho pomáhá převést do buněk z krve, kde je ve větším množství zdraví nebezpečný. Jenže když jíme často a jíme hodně sacharidů, naše slinivka neustále uvolňuje inzulin a buňky si na něj zvykají, ztrácejí vůči němu citlivost, a hormon přestává fungovat. V ten moment se ho slinivka snaží vyprodukovat ještě více, čímž jeho funkce dál slábne. Tento stav se jmenuje inzulinová rezistence. Máme dost inzulinu, ale ten nepracuje efektivně.
Cukr se pak v krvi pozvolna hromadí a poškozuje naše cévy. Ten stav může trvat desítky roků. Nebolí nás, necítíme ho, nevyšetřuje se, ale pomalu jdeme naproti nadváze, cukrovce druhého typu, hypertenzi, nemocím srdce a cév, dokonce Alzheimerově chorobě.
Dřív se právě kardiovaskulární problémy přičítaly hlavně přejídání se živočišnými tuky. Byl to omyl.
Cukry všeobecně jsou špatné, protože jsou přítomny snad v každé potravině. My osobně, když například děláme pudink, používáme místo cukru XYLITOL (březový cukr).